Založeno 1990
První etikety, o kterých víme, jsou přibližně z roku 1700 a používaly se k označování malých nádob na léky. Během 18. století tiskli etikety na své výrobky všichni respektovaní výrobci vína. Každá etiketa byla tištěna ručně na jakémsi dřevěném lisu na ručně vyrobený papír a poté nalepena k produktu lepidlem. Tato metoda byla velmi časově náročná, ale v roce 1798 způsobily dva vynálezy dramatické zrychlení výroby etiket - stroj na výrobu papíru a princip litografie (kamenotisk).
Během let 1850 až 1860 došlo ke zdokonalení barevného tisku. Do té doby byly barevné etikety ručně malovány pouze pro exkluzivní zboží, ale nyní výrobci chápali, že barvy hrají v prodeji zboží důležitou roli. Kreativita byla velká – podobně jako je tomu dnes - cílem bylo vzbudit spotřebitelův zájem a působit zajímavě a důvěryhodně. V roce 1935 byla v USA představena samolepící etiketa, která dala základ vzniku miliardového průmyslu po celém světě. Ale teprve v šedesátých letech 20. století spolu s vývojem nových typů lepidel se samolepící etikety opravdu začaly masově používat na celou řadu povrchů (jako jsou plast, dřevo, kartonáž, sklo a kovy). Aplikace byla jednoduchá, proveditelná jak manuálně, tak za použití strojů.
V sedmdesátých letech se objevily první ‘inteligentní’ etikety. Vývoj nové výrobní technologie a pokroky v elektronickém čtení umožnily, že etikety mohly obsahovat velké množství dat. Nejznámější je samozřejmě čárový kód, který se používá v téměř každém obchodě a průmyslu a který hraje důležitou roli v logistice a skladování.
Dnešní "chytré etikety" (Smart Labels, RFID Labels) v sobě mají zakomponován polovodičový čip včetně antény, aby mohly být programovány a jejich obsah dálkově načítán při průchodu čtecím rámem. Využívají se v logistice, ale v budoucnu se předpokládá jejich široké nasazení v mnoha oblastech. Zatím tomu však brání jejich vysoká cena.
Při výrobě samolepících etiket se využívá několika druhů tiskových technik. Ve firmě TECOM paper používáme tři různé techniky - knihtisk, flexotisk a digitální tisk. Čtvrtá a pátá varianta se nazývá sítotisk a ofset. Více informací o těchto tiskových technikách naleznete níže.
Knihtisk je technika takzvaného tisku z výšky. K tisku se používají štočky (tiskové desky) z fotopolymerů, jejichž vyvýšené oblasti přenášejí barvu na materiál. Podle typu stroje se štoček připevní buď naplocho, nebo na válec a ten tlačí štoček s nanesenou barvou proti materiálu. Pro každou barvu v etiketě se musí použít jeden štoček. Štočky používané v knihtisku jsou tvrdé a barva má velkou viskozitu. Více o této metodě se můžete dočíst na Wikipedii.
Flexografie, nejčastěji zkracována na ‘flexo’, je řešením pro tisk větších nákladů. Tato technika umožňuje tisknout vysokou rychlostí. Tak jako u knihtisku, se ve flexotisku používají štočky, které jsou ale měkčí a odolnější. Flexo může být ve zjednodušeném slova smyslu pokládáno za novou verzi knihtisku, především od začátku devadesátých let se technika velmi vyvinula. Kvalita se nyní považuje za lepší než u knihtisku. Flexo se používá k potisku obalů, plastových tašek, vlnité lepenky a samozřejmě k tisku samolepicích etiket, jako tomu je ve firmě TECOM paper. Přečtěte si více o flexografii na Wikipedii.
Zjednodušeně řečeno jsou digitální tiskové stroje zvětšeniny kancelářských tiskáren. Výhoda digitálního tisku, v oblasti výroby etiket, spočívá v rychlém tisku malých nákladů. Tam, kde je u konvenčních tiskových metod zapotřebí vyrobit a vyměnit štočky, umýt tiskové jednotky a vyladit několik dalších faktorů, než je možno tisknout další objednávku, vystačí si obsluha u digitálního tisku téměř s pouhou výměnou materiálu. U digitálního tisku je také “garance’’, že etikety budou mít od začátku do konce tisku stejnou barevnost. Poslední důležitou výhodou je schopnost tisknout variabilní data, například řady čárových kódů, informace z databází...
Digitální tisk je v naší firmě zastoupen elektrografií (přenos suchého práškového toneru), kterou u těchto digitálních strojů charakterizuje především vysoká kvalita tisku a hladká, lesklá barevná vrstva. Použité tonery jsou ekologicky a zdravotně nezávadné (lze je použít pro tisk obalů na potraviny).
Dále používáme UV inkjetovou tiskovou technologii, která je charakteristická extrémně vysokou odolností tisku, což umožňuje při volbě vhodného nosného materiálu dlouhodobé použití takové etikety ve venkovním prostředí.
Tyto technologie se používají, pokud si zákazník přeje dodat etiketě exkluzivní vzhled. Nejčastější využití je v etiketách na vína a kosmetiku. Používá se zlatá nebo stříbrná fólie, ale existuje i mnoho jiných zajímavých variant jako např. hologramové nebo duhové fólie. Fólie po aplikaci vytvoří vysoce lesklý povrch. V obou případech je třeba vyrobit štoček.
V případě horké ražby se jedná o kovový, nejčastěji hořčíkový štoček, v případě ražby studené o klasický flexotiskový štoček.
Horká ražba je vhodná pro papírové etikety, a to jak pro nenatírané, tak natírané. Studená ražba je vhodná zejména pro natírané papíry, ale také pro etikety vyrobené ze syntetických materiálů - fólie. Nelze ji však spolehlivě použít pro nenatírané papíry (papír totiž lepidlo, kterým je fólie k povrchu ukotvena, vpije a výsledek nemusí být kvalitní).
CMYK
Bude-li etiketa obsahovat obrázek je velká pravděpodobnost, že se bude muset tisknout všemi čtyřmi CMYK barvami. Tedy barvami Cyan, Magenta, Yellow a Key (černá). Pro každou z barev se vyrobí štoček, který obsahuje rastr skládající se z velmi malých bodů. Štočky se namontují na tiskové válce a barvy natisknou jedna přes druhou na etikety. Takto dojde k vytvoření plnobarevného obrázku. V případě digitálního tisku rastr neexistuje v podobě fyzické tiskové desky (štočku), ale buď jako ‘dočasná tisková deska’ v podobě vybitých oblastí elektricky nabitého válce (Elektrofotografie), nebo jako ‘virtuální tisková deska’ ve zcela softwarové podobě (Inkjet).
Základní barva u CMYK je bílá, jelikož se tiskne na bílý papír, nebo bílou fólii. Kombinací stejného množství cyanu, magenty a žluté vznikne (na bílém podkladu) černá, ale v praxi tomu tak není, proto se jako samostatná čtvrtá barva použije černá. Dalším důvodem pro použití černé barvy je hospodárnost s CMY barvami. Pro porovnání - v digitálním světě se pracuje s barevným modelem RGB (Red, Green, Blue), které produkují barvy v monitoru. Kombinace RGB barev dostaneme barvu bílou, a základní barvou je černá (obrazovka monitoru je ve vypnutém stavu "černá").
Blíže se můžete o barevném modelu CMYK dozvědět na odpovídající anglické, či české stránce na Wikipedii.
Přímé barvy
Má-li etiketa obsahovat specifickou barvu se zaručenou stálostí barevnosti napříč všemi objednávkami, je třeba sáhnout po takzvané přímé (spot) barvě. V případě knihtisku, flexotisku nebo ofsetu se můžeme orientovat přímo podle PMS (Pantone Matching System), jelikož vybraná barva se namíchá z určitých základních barev a nalije do jednoho z barevníků tiskového stroje. PMS škála obsahuje více než 1200 barev (obrázek Pantone vzorníku naleznete v úvodu této sekce). U každé barvy je uvedena informace o tom, jak barvu připravit poměrem míchání základních barev. Při přesném dodržení míchacího poměru dostaneme vždy stejnou (požadovanou) přímou barvu. V případě digitálního tisku k tomuto míchání nedochází a spot barva se vytiskne za pomocí rastrového překrytí CMYK barev ve stroji. Některé barevné odstíny ze škály PMS tak nelze přesně reprodukovat. Proto se v tomto případě při výběru spot barvy orientujeme podle námi dodané škály barev, vytištěné konkrétním digitálním strojem. Z této škály si zákazník vybere takovou, která je k požadované barvě z Pantone vzorníku nejblíže.
Etiketa může obsahovat více spot barev (např. v logu firmy) a navíc ještě obrázek v CMYKu.
Etiketový materiál se skládá ze tří vrstev:
Kombinací těchto vrstev je mnoho. Existuje totiž více jak 500 druhů vrchního materiálu, asi 150 druhů lepidla a asi 50 druhů spodního nosného materiálu. Kromě toho se po tisku povrch etikety může lakovat nebo laminovat.
Natíraný papír
Natíraný papír je společný název pro papíry, jejichž povrch je opatřen nátěrem. Účelem je dosažení hladšího papíru - například lesklého a uzavřeného povrchu. Na tento papír lze obtížně psát kuličkovým perem, nebo tužkou, avšak vlastní tisk je výraznější a to zejména z toho důvodu, že tiskové barvy nemají možnost se vsáknout a zůstávají na uzavřeném povrchu papíru. Pokud je třeba papírovou etiketu po tisku opatřit lakem, je nutno použít právě tento natíraný papír (do povrchu nenatíraného papíru se lak vsákne a jeho efekt je pak minimální).
Přírodní papír nenatíraný - VELUM
Povrch papíru VELUM nebyl natřen a jeho povrch je matný. Pokud je třeba etiketu popisovat, nebo razítkovat je nutno zpravidla použít nenatíraný papír. Tento materiál však není vhodný pro dodatečné lakování (viz. výše - lak se do povrchu vsákne). Současně jsou nenatírané materiály levnější, než materiály natírané.
Mnoho zákazníků, především z oblasti logistiky, používá takzvanou termotiskárnu k dotisku informací na námi vyrobené etikety. Tisková hlava termotiskárny je tvořena topnými elementy. Na šířku 1 inch (25,4 mm) je těchto miniaturních topení 200 (tiskárny pro logistiku, váhy), 300 (tisk jednoduché grafiky), ale i 600 (tisk informací velmi drobným písmem - např. etikety na zlatnické zboží). Body tiskové hlavy vytváří teplo v krátkých impulzech za současného pohybu termoetikety a tím vzniká tisk alfanumerických, ale i grafických informací.
Výhodou tohoto způsobu záznamu je jednoduchost tiskárny, s čímž souvisí nízká poruchovost. Pro tisk není třeba žádný další spotřební materiál jako u jiných druhů tisku (jehličková tiskárna potřebuje barvící pásku, inkjetová tiskárna zásobník s barvou...). Barvivo je obsaženo přímo v teplocitlivé vrstvě, která je nanesena (natřena) na povrch papíru. Další výhodou je vysoká rychlost tisku a dále nehlučnost tisku ve srovnání např. s jehličkovou tiskárnou.
Termovrstva reaguje na teplo vyvinuté termohlavou nejčastěji zčernáním, existují ale i termopapíry s modrým tiskem. Speciální variantou, jsou termopapíry, které tisknou dvěma barvami (černá + červená, nebo černá + zelená). Princip je v tom, že při nižší teplotě se objeví červená nebo zelená barva, při vyšší teplotě černá. Použití tohoto druhu termopapíru se ale příliš nerozšířilo z důvodu vysoké ceny jak papíru, tak speciální termotiskárny.
Nevýhodou záznamu na termopapíru je jeho nízká odolnost vůči vnějším vlivům a to zejména UV záření, olejům a těkavým chemikáliím (dochází k rychlému blednutí záznamu, případně k jeho téměř úplné ztrátě). Odolnost lze podstatně zvýšit speciálním ochranným nátěrem termovrstvy (topcoat), avšak cena takto upraveného papíru je podstatně vyšší. Z tohoto důvodu jsou nejvíce používány termoetikety bez ochranné vrstva a to v aplikacích, které nevyžadují dlouhou životnost tisku (např. termoetikety pro obchodní váhy, kdy je životnost záznamu pouze v době mezi vytištěním etikety váhou - např. zelenina - a přemístěním zboží k pokladně).
Pro doplnění problematiky termotisku je nutno zmínit ještě tzv. Termotransferový tisk (TTR). Princip tisku je prakticky stejný jako u termotisku, avšak jsou použity obyčejné papírové etikety (případně etikety na bázi fólie) bez nanesené termovrstvy. Mezi etiketou a termohlavou je vložena velmi tenká termotransferová páska. Jedná se o nosnou fólii, na kterou je naneseno barvivo spolu s kotvící substancí (např. pro papírové etikety bez nátěru - se jedná o substanci na bázi vosku). Teplem vyvinutým termohlavou dojde k roztavení voskové vrstvy s barvivem a k jejímu zakotvení do povrchu papíru.
Termotransferové pásky se vyrábí jak výše zmíněné voskové (WAX) vhodné zejména na savé povrchy, tak voskovo-pryskyřičné (WAX/RESIN) vhodné pro natírané papíry, nebo čistě pryskyřičné (RESIN) pro potisk etiket z různých druhů fólií.
Naším zákazníkům dodáváme mnoho druhů TTR pásek a před jejich objednáním je vhodné vyzkoušet nejlepší kombinaci pásky a materiálu etikety, nejlépe přímo na typu tiskárny pro kterou jsou etikety a pásky určeny. Kvalitu TTR tisku totiž také velmi ovlivňuje i rychlost a teplota tisku, které lze pro každý typ tiskárny softwarově měnit.
PE - Polyetylen
Polyetylen, také PE fólie, je flexibilní, měkký a ekologický plastový materiál. Jinými slovy je vhodný pro etikety, které jsou vystaveny pohybu (například kosmetická tuba). Je zdravotně nezávadný - příkladem jsou etikety lepené přímo na jablka v obchodě. Při náhodném polknutí je pro lidský organismus neškodný (aniž bychom to jakkoli doporučovali).
PP - Polypropylen
Polypropylen má mnoho z vlastností polyetylenu, ale je trochu tužší. Proto je jednodušší etiketu na daný výrobek aplikovat pomocí automatického etiketovacího stroje.
PET - Polyester
Potřebujete-li silnější materiál za účelem trvalejšího označení vašich výrobků, je polyester výborným řešením. Polyester dobře snáší vyšší a nižší teploty, nečistoty a špínu, a všeobecně drsnější zacházení.
PVC - Vinyl
Vinyl je o trochu tužší než polyetylen, je charakterizován velmi dobrou trvanlivostí, ale je relativně drahý. V poslední době užívání vinylu pozvolna kleslo, především k jeho nízké ekologičnosti spojeně s výrobou tohoto materiálu. Na druhou stranu je v některých případech vinyl to nejlepší a nejjistější řešení, každopádně má-li etiketa být velmi odolná při venkovní aplikaci.
Transparent
Jak název napovídá, jedná se o průhledný materiál. Tudíž je potisk jediné, co je na etiketě viditelným. Transparent sice není materiál sám o sobě, ale vyskytuje se v provedení PE, PP, PET a PVC. Ukázkovým příkladem jsou etikety, které se používají na plastových lahvích.
Hedvábí
Ve skutečnosti se jedná o umělý materiál. Povrch materiálu působí tkaninově, především na dotek. Pokud chcete například označit textilní výrobky, ať je to ve spojitosti s prodejem, nebo se jedná o to mít na hrudi etiketu se svým jménem a pozicí během firemní prezentace, je hedvábí velmi vhodným materiálem.
Jelikož se vyrábí velmi široká škála lepidel, která se svými vlastnostmi liší, je třeba volbě lepidla věnovat náležitou péči.
Aby byla beze zbytku splněna požadovaná funkce etikety s ohledem na lepivost, je nezbytné, aby nás zákazník informoval o zamýšleném způsobu použití etikety, o povrchu na který bude etiketa aplikována a o podmínkách, kterým bude během své životnosti vystavena. Naši pracovníci poté navrhnou použití vhodného lepidla a zašlou bezplatné vzorky materiálu, pro testování přímo na požadovaný povrch.
Pro přehlednost najdete níže základní dělení lepidel tak, abyste si mohli udělat představu, z čeho jsou lepidla vyrobena a jak fungují.
Podle lepivosti na Permanentní a Snímací
Stupňů lepivosti je samozřejmě mnohem více, některá permanentní lepidla lze označit jako extra silně lepivá, levná snímací lepidla neodolávají UV záření a po čase ztvrdnou, drahá snímací lepidla plní svou funkci i po dlouhodobém vystavení UV záření – etiketu lze bez problému stále sejmout a na povrchu, ze kterého byla etiketa sejmuta nezůstanou žádné zbytky lepidla.
Je ještě nutno zmínit termíny Počáteční lepivost (bezprostředně po aplikaci etikety) a Konečnou lepivost (lepivost, kterou etiketa získá po zakotvení lepidla do povrchu – nejlépe po 24 hodinách). Nelze tedy okamžitě po nalepení vzorku zkoušet „jak drží“, ale je třeba vyčkat několik hodin (nejlépe 24) a teprve poté dělat závěry.
Podle materiálu lepidla na Kaučukové (hotmeltové) a Akrylové
Kaučukové lepidlo se nanáší v roztaveném stavu a proto se mu také říká Hotmelt lepidlo. Výhodou je velmi dobrá počáteční lepivost i na problematické povrchy (například kartony z recyklované vlnité lepenky). Nevýhodou je obtížnější vysekávání etiket zejména v letních měsících (lepidlo je měkké). Proto se někdy role samolepicího materiálu, ze kterého jsou etikety vyráběny dávají na 24 hodin do chladícího boxu, aby lepidlo ztuhlo a lépe se vysekávalo.
Akrylové lepidlo se vysekává lépe a při vyšších rychlostech stroje. Má dobrou přilnavost k hladkým povrchům, na problematických površích se hůře kotví. Může dokonce dojít i k odpadávání etiket z kartonů v nevytápěných skladech a to zejména v jarních a podzimních měsících, kdy se vlivem vysoké vzdušné vlhkosti etiketa začne „kroutit“ a tato síla je vyšší, než kotvící síla akrylového lepidla k povrchu kartonu. Na takové použití se hodí jen etiketa s kaučukovým lepidlem.
Podle teploty na Mrazuvzdorné, Běžné (pokojové teploty) a Vysoké teploty
Teplotní odolnost se u lepidel uvádí jako teplota pracovní (servisní), to znamená teplota konečná za které je výrobek skladován.
Nejedná se o teplotu aplikační. Je obvyklé, že se etiketování provádí při pokojové teplotě (aplikační teplota) a výrobek je pak skladován například hluboce zmrazený. Na hluboce zmrazený výrobek lze etiketu aplikovat obtížně, neboť se po vyjmutí z mrazicího boxu do pokojového prostředí rychle orosí a vodní film pak zabrání přichycení lepidla k povrchu materiálu. Avšak i na takový požadavek je vyvinuto lepidlo, které je dražší a je schopno ukotvit etiketu i přes tenký vodní film.
Typickým požadavkem na lepidlo, které má vydržet vysoké pracovní teploty jsou etikety na komponenty v motorovém prostoru automobilu.
Nejběžnějšími metodami úpravy povrchu etikety jsou lakování a laminace, které jsou popsány níže.
Za povrchovou úpravu je někdy považována horká ražba, ale v tomto případě se jedná spíše o tisk.
Lakování
Lesklý a elegantní vzhled etikety po vlastním tisku zajistí lakování. Současně dojde ke zvýraznění barevnosti etikety – barvy jsou po aplikaci laku hlubší a živější. Lak také ochrání etiketu před působením vnějších vlivů, což výrazně prodlouží její životnost. Samotné lakování se provádí tak, že je definované množství laku naneseno na rotační tiskový válec. Tento válec pak na etiketu nanáší tenkou vrstvu laku, která je následně vytvrzena UV lampou. Vyrábí se i laky vodou ředitelné, které se vytvrzují sušením IR lampou, avšak v praxi výrazně převyšuje kvalitnější lakování UV lakem.
Nejčastěji se lakuje celá etiketa, ale v některých případech se používá i parciální lakování, při kterém se lak nanese pouze na určitou část etikety. Tato metoda se používá ke zvýraznění jen určitých částí tisku (u grafických etiket). Dalším případem parciálního lakování zejména u papírových etiket je požadavek zákazníka na dodatečné vpisování údajů do nelakované části etikety (například datum spotřeby).
Parciální lakování se provádí pomocí fotopolymerního štočku, který je nutno zakázkově vyrobit.
Na závěr je třeba zmínit, že existují dva typy laku: čirý a matný.
Čirý lak dodá etiketě výraznější vzhled, matný lak se zase zajistí lepší čitelnost tisku a také se používá na některé luxusní etikety. UV laky obsahují silikon, takže na vytvrzený povrch nelze již dále tisknout. Matný lak se však vyrábí rovněž v bezsilikonové variantě, díky čemuž je možno na lakovaný povrch etikety dále dotiskovat individuální údaje v termotransferové tiskárně.
Laminace
Laminace se provádí nalepením tenké, ochranné fólie na celou plochu. Etiketa je tak opatřena dodatečnou, vysoce odolnou vrstvou, která zajistí ochranu před vnějšími vlivy. Laminační fólie jsou nejčastěji polypropylenové (levnější varianta), nebo polyesterové (dražší a odolnější varianta). Fólie mohou být také opatřeny UV filtrem.
Jedním z mnoha příkladů jsou etikety na označování ručního elektrického nářadí (například motorové pily), kde je třeba, aby etiketa odolala i náročnému zacházení ve vnějším prostředí.
Existuje mnoho druhů laminačních fólií se specifickými vlastnostmi. Laminační fólie jsou lesklé, nebo matné, a mají také různé tloušťky. Silná laminační fólie například vytvoří efekt při němž etiketa vystupuje z povrchu předmětu na který je nalepena.
Vaše etikety jsou během tisku navinuty se na velkou a těžkou roli na konci tiskařského stroje. Z takové role je třeba na převíjecí řezačce vyrobit uživatelsky vhodné menší roličky.
Role a navíjení
Většina zákazníků si své etikety přeje na rolích. V tom případě se musí stanovit kolik etiket by každá role v nejvhodnějším případě měla obsahovat. Buď je požadován určitý počet etiket na roli, nebo maximální vnější průměr role. Rovněž je třeba určit vnitřní průměr dutinky, na který budou etikety navinuty.
Nejčastěji se používají dutinky o vnitřním průměru 40 nebo 76 mm, ale existují i další průměry (12, 17, 25, 38, 50, 70 mm).
Poslední, ale velmi důležité je stanovení čísla návinu. Bude-li etiketa aplikována strojně je totiž rozhodující, aby byl objednán správný návin. Jinak řečeno - jakým směrem bude etiketa vycházet z role. Existuje osm možností a pravděpodobně pouze jedna bude pro Vás (resp. pro Váš etiketovací stroj) ta správná. Poznamenejte si proto číslo návinu z obrázků níže a neopomeňte jej zadat do Vaší objednávky.
Místo rolí mohou být vaše etikety dodány nařezány na archy. Buď jednotlivě, nebo s více etiketami na každém archu, například k použití v kancelářské tiskárně - tak zvané PRINT ETIKETY. Nařezané archy se zabalí do balíčků po určitém, předem dohodnutém počtu.
Etikety se vyrobí v pásu, který se po určité délce perforuje, následně poskládá a vloží do kartonu. V tomto případě se tedy etikety doručí jako svazek. Skládané etikety se používají v jehličkových nebo termotransferových tiskárnách.
Výhoda skládaných etiket oproti etiketám v rolích je ta, že velkou a těžkou roli nemůže mechanismus tiskárny spolehlivě utáhnout, a pokud ano, je vzhledem k setrvačnosti role nemožné ji po ukončení tisku zastavit a etikety se z role ještě nějaký čas nekontrolovaně odvíjí.
Skládané etikety jsou mechanismem tiskárny vytahovány za použití malé síly z kartonu (kde jich může být uloženo i víc než by bylo na roli) a při zastavení tisku se pás etiket také okamžitě zastaví.